Apartmán Loveckého zámečku Šilheřovice
Přímo v zámeckém areálu je možno se ubytovat v jednom luxusně zařízeném zámeckém apartmánu, jenž naleznete v Loveckém zámečku Šilheřovice. www.restauracezamecek.cz.
Dále je možnost ubytování v 2 luxusních apartmánech na velkém zámku Šilheřovice. www.zameksilherovice.cz
.
Hotel Golf
Využít můžete také ubytování v nedalekém hotelu GOLF Šilheřovice, který nabízí ubytování ve 20 pokojích a jednom apartmánu.
Všechny pokoje jsou dvoulůžkové, některé s možností přistýlky nebo dětské postýlky. Apartmán má dvě místnosti. Celková kapacita hotelu je 42 osob.
Všechny pokoje i apartmán jsou vybaveny vlastním sociálním zařízením (WC a sprchový kout), televizí se satelitním příjmem a videem. V celém hotelu je bezdrátové připojení na internet, které je zahrnuto v ceně ubytování. U hotelu je k dispozici parkoviště.
Více informací naleznete na www.hotelgolfsilherovice.cz.
Tipy na výlet
ČERNÝ LES U ŠILHEŘOVIC
Černý les u Šilheřovic je přírodní rezervace rozprostírající se v lesním porostu východním směrem od obce Markvartovice. Jižním směrem od Markvatovice je město Ostrava, východním směrem město Hlučín. Vydáme-li se severovýchodním směrem dorazíme do obce Šilheřovice, kde najdeme vyhledávané golfové hřiště, vybudované v areálu Zámeckého parku. Severozápadním směrem od Markvartovic je obec Darkovičky a nedaleko jejího severního okraje je areál muzea Československého opevnění. Severním směrem od přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic I. je lokalita přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic II.
V přírodní rezervaci je lesní porost, který původně rostl v celé oblasti Slezské nížiny. Nachází se tu tmavá bučina, kterou v některých místech rozjasňují sluneční paprsky. Na celém území rezervace roste dubová bučina, která se v oblasti Ostravska vyskytuje v převážné míře. Tento typický porost je doplněn lípou, habrem obecným, břízou bělokorou, javorem klenem a modřínem opadavým. V podrostu pod stromy se daří značnému množství ostřice třeslicovité. Stromy v lese můžeme rozdělit do dvou věkových skupin. Mezi starší stromy patří buky jejíchž věk je odhadován na 100 až 150 let, ke kategorii mladších stromů řadíme stromy rostoucí na okraji přírodní rezervace.
V této lokalitě se kromě výše uvedených rostlin daří také dvěma vzácným druhům střevlíkovitých brouků, které dávají přednost spíše chladnějším přirozeným lesům. Kromě těchto dvou vzácnýhch druhů tu uvidíme při troše štěstí lesní druhy střevlíků a to střevlík fialový, kožitý a zahradní a rovněž několik druhů střevlíčků.
Jako přírodní rezervace byla tato lokalita vyhlášena v roce 1970 a její rozloha činí 8,04 hektarů. Území se nachází v nadmořské výšce 227 až 248 m.n.m. Přímo k území přírodní rezervace nevede značená turistická trasa, ale lesem ve kterém se oblast nachází prochází značená turistická trasa a les je protkán sítí lesních cest. Z městské části Ostravy Petřkovice se z místního hornického muzea vydáme východním směrem po zelené značce přes obec Koblov. Dále budeme pokračovat do osady Amerika, ze které vede turistická trasa severozápadním směrem Do Černého lesa. Dále pokračujeme severním směrem a těšně před místem zvaným Anín protíná turistickou trasu lesní cesta, po které se vydáme západním směrem a po několika metrech dojdeme k okrajové části přírodní rezervace. Turistická značená trasa pokračuje dále do obce Šilheřovice do oblasti areálu golfového hřiště.
VODÁRENSKÁ VĚŽ V HLUČÍNĚ
Vodárenská věž v Hlučíně byla postavena v roce 1913 na návší nad hlučínským vlakovým nádražím. Měla zásobovat vodou nově budované domy v blízkosti nádraží.
Od roku 2005 je tato vodárenská věž, která je považována za vyjímečnou stavbu díky kombinaci železobetonu použitého na stavbu a mansardové střechy, zapsána mezi kulturní památky. Stavba je v současnosti neudržovaná a působí značně zchátralým dojmem.Vodárenská věž je nepřístupná, nejlépe ji zřejmě uvidíte od autobusové zastávky, která je před vlakovým nádražím,
Pevnost: pěchotní srub MO-S-5 Na trati
Unikátní dvoupodlažní pevnost sestává ze dvou částí, spojených tunelem pod náspem původně železniční trati, dnes silnice. Ve výzbroji měla dva kanóny vzoru 36, čtyři těžké kulomety vzoru 37, jeden lehký a jeden těžký kulomet ve zvonech a tři lehké kulomety v pomocných střílnách.
Po mnichovské konferenci a následné polské okupaci byla demontována větší část vnitřního zařízení. Objekt byl během války využíván jako muniční skladiště a po zbytek let zatopen do výše jednoho metru týlového patra. Srub spravuje KVH Bohumín.
MUZEUM - LANDEK PARK
Na bývalém Dole Anselm, který jako jeden z prvních vyrostl už koncem 18. století v dnešní části Ostravy zvané Petřkovice, vzniklo počátkem 90. let 20. století pozoruhodné hornické muzeum, největší v České republice. Skupina nadšenců tu v roce 1993 otevřela první části muzea, které se dnes těší mimořádné pozornosti domácích i zahraničních návštěvníků.
Uhelné sloje bývalého Dolu Anselm ústí do úbočí národní přírodní památky - vrchu Landek, který je světově známou lokalitou z hlediska geologie, archeologie, historie, přírodovědy a hornictví. Lidé tu už před 25 000 lety používali v ohništi černé uhlí! Proslul i unikátním nálezem Landecké venuše, jediné štíhlé venuše v Evropě. Rekonstruováno je tu i pravěké sídliště lovců mamutů.
Jednotlivé expozice hornického muzea mapují vývoj těžby uhlí v ostravsko-karvinské černouhelné pánvi, ale též vývoj těžební techniky, báňského záchranářství - největší expozice svého druhu na světě, nahlížejí i do života a těžké práce havířů. K nejpozoruhodnějším patří i sbírka kahanů a ručního nářadí, které havíře v práci doprovázely. Součástí návštěvy muzea je krátké fárání do původních slojí s dřevěnou výztuží, těžebními kombajny a pásovými dopravníky. Sloje tu byly nízké, havíři často rubali uhlí vleže.
Nabídka muzea se postupně rozrůstá, jedna ze starých hal 'kompresorovna' dnes slouží jako netradiční koncertní síň či jako místo konání konferencí, workshopů a různých setkání. K dispozici jsou však i další prostory. Dostatečné venkovní plochy areálu vítají často tisíce návštěvníků při nejrůznějších zábavních a společenských akcích po celý kalendářní rok. Neslaví se tu jen hornické svátky, ale také Dny dětí a nejrůznější svátky v roce. Součástí muzea je i sportovní a odpočinkový areál, bowling, cyklistická stezka a dětský koutek. Vyvrcholením návštěvy muzea bývá posezení u piva a stylového jídla v pravé havířské hospodě Harenda, jejíž interiér je bohatě vyzdoben předměty s hornickou tématikou.
ZÁMEK HLUČÍN
První zmínka o hlučínském zámku pochází z roku 1439, kdy vévoda opavský Arnošt I. vydal listinu, kterou dává hlučínský zámek v zástavu panu Hyncíkovi z Vrbna. Předpokládá se, že zámek vznikl na základech pozdně gotické tvrze.
V r. 1525 dokončil Bernard ze Zvole rozsáhlé stavební úpravy zámku. Kámen s tímto letopočtem můžeme dodnes vidět v gotickém portálu nad hlavním vstupem do zámku. Během druhé poloviny 16. století byl hlučínský zámek rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Bylo vestavěno prostřední (východní) křídlo s dvorními arkádami, které byly později zazděny. Po požárech v letech 1616 a 1621 byl zámek záhy opraven za účasti italského stavitele J. Vlacha.
Poslední velká přestavba zámku, tentokrát v barokním slohu, byla ukončena v r. 1733. Přestavbu prováděl tehdejší majitel panství Karel Antonín Gianini Carpineti. Bylo přistavěno severní a rozšířeno jižní křídlo zámku.
V 19. a 20. století prodělal zámek četné úpravy, které setřely starší slohový charakter stavby. Za napoleonských válek, po porážce Pruska v roce 1807, sídlili na zámku francouzští důstojníci. Roku 1808 dal nový majitel panství August von Posser-Nädlitz zbořit zámeckou věž a rozebrat kamennou cisternu na zámeckém nádvoří. V roce 1811 došlo k ubourání části jižního křídla. Na zámku působila řada významných umělců. Za všechny vzpomeňme alespoň sochaře Jana Baltazara Jandu a malíře-portrétistu Julia Steina.
V roce 1844 získali hlučínské panství Rotschildové. V prvních letech jejich správy panoval na hlučínském zámku čilý umělecký ruch. Později však zájem majitelů o zámek upadl. Rotschildové jej pronajímali různým veřejným institucím - v 60. letech 19. stol. zde sídlil např. pruský soud.
V r. 1938 byl zámek Rotschildům zabaven a připadl pod německou komisařskou správu. Ta stavbu prodala v roce 1943 městu Hlučínu, které o ni díky Benešovým dekretům v roce 1946 přišlo. V letech 1945 - 1960 měly v zámku své sídlo soudní orgány a okresní oddělení veřejné bezpečnosti.
Po r. 1960, kdy zanikl hlučínský okres, stát dlouho nevěděl jak se zámkem naložit, až jej dal v roce 1985 k dispozici Spotřebním družstvům Praha pro obchodní a učňovskou školu. V roce 1999 odkoupilo zámek město Hlučín.
Předpokladem oživení zámku a navrácení jeho společensko-kulturní hodnoty však byla finančně i technicky náročná rekonstrukce dlouhou dobu zanedbávané stavby. Zámek nejdříve prošel archeologickým průzkumem. V r. 2002 byla provedena izolace a opravena střecha zámku. Rok 2003 znamenal vybudování nových přípojek inženýrských sítí, topného systému, sanaci vlhkosti a rekonstrukci prostor pro vybudování muzea i informačního centra.
Zakončením této etapy bylo od února 2004 zpřístupnění první části zámku pod správou KC Hlučín. V nových prostorech přivítalo návštěvníky Informační centrum a výstavy s muzejní tématikou. Od roku 2005 došlo ke vzniku samostatné příspěvkové organizace - Muzea Hlučínska působící v těchto prostorách. Ještě v tomto roce následovala další etapa rekonstrukce na vybudování knihovny a literární čajovny, včetně prostor pro vedení KC Hlučín. Od ledna 2005 byly již všechny prostory plně funkční a knihovna začala sloužit veřejnosti. Zámecká čajovna byla dána do pronájmu a svou činnost zahájila v polovině roku. Ještě v tomtéž roce započala výstavba veřejného WC a následná rekonstrukce hospodářské budovy, která byla dokončena v polovině roku 2006. Nově vzniklé prostory získalo pro své užívání Muzeum Hlučínska. Od druhé poloviny roku začala poslední část rekonstrukce zámku a to v jeho jižním křídle. Ta byla dokončena v květnu roku 2007. Do nově rekonstruovaných prostor se přestěhoval výtvarný obor ZUŠ Hlučín a z původně plánované vinárny (v přízemí) byl vybudován Zámecký klub pro variabilní využití jak k činnostem KC Hlučín, tak také Muzea Hlučínska.
V blízkosti zámku se dnes nacházejí jen malé stopy po původním nevelkém parku.
HLUČÍNSKÉ HRADBY
Opevnění města Hlučína bylo podle všeho vytýčeno již při samotném založení města a jeho průběh se prakticky již nikdy nezměnil. Na západě navazovaly hradby na opevnění středověké tvrze, později přestavěné na zámek. Hradby byly vybudovány koncem 15. či až počátkem 16. století. Údajně bylo opevnění dokončeno v roce 1535 za majitele tvrze Bernarda ze Zvole. To se tehdy skládalo z kamenné hradby přerušené Opavskou (Dolní), Ostravskou (Horní) a Ratibořskou (Novou) branou. Dále byla hradba přerušena třinácti polokrouhlými baštami. Před opevněním se nacházel příkop.
Již roku 1768 byly údajně sneseny věže nad branami, roku 1822 byla kompletně zbořena Ostravská brána a roku 1829 brána Opavská. Poté byly pomalu bořeny celé úseky hradeb a zasypávány příkopy. Mnohé kusy hradební zdí i okrouhlých bašt byly použity jako obvodové zdivo nově se rozšiřujících měšťanských domů.
PŘÍRODNÍ REZERVACE ŠTĚPÁN
Štěpán je přírodní rezervace, kterou najdeme severním směrem od městské části Ostravy Martinov a na pravém břehu řeky Opavy. Přírodní rezervace Štěpán se rozprostírá kolem stejnojmenného rybníka a v jeho okolí. Řeka Opava tvoří severovýchodní okraj přírodní rezervace. Severním směrem od přírodní rezervace leží město Hlučín a severozápadním směrem se rozprostírá vodní plocha zatopené bývalé Hlučínské pískovny, dnes sloužící k rekreačním účelům. Jižním směrem se rozkládá Ostrava.
Přírodní rezervaci Štěpán tvoří rybník Štěpán a okolní mokřady, kde jsou na několika místech tůně. Rybník a mokřady obklopuje lužní les s jilmovými doubravami a mokřadními olšinami. Oblast přírodní rezervace se nachází v široké nivě řeky Opavy. V mokřadech roste především rozlehlý porost Rákosin, které doplňují vysoké ostřice. Mokřady postupně přecházejí ve vlhkou louku. Kolem Rákosin rostou vrbové křoviny a na hladině rybníka můžeme vidět kotvici plovoucí, leknín bělostný, nepukalku plovoucía stulík žlutý. Na břehu vodní plochy roste kosatec žlutý a žabník trávolistý. Na loukách obklopujících mokřady a vodní plochu se daří na několika místech prstnatci májovému.
Mezi živočichy žijícími ve vodě rybníka Štěpán objevily odborníci velmi vzácného chrostíka a nad hladinou bylo napočítáno více jak 21 druhů vážek. Mezi vodou a břehem se pohybuje několik druhů obojživelníků a mezi nimi kriticky ohrožené čolek velký, skokan ostronosý a štíhlý. Kromě obojživelníků se tu vyskytují tři druhy plazů, z nichž velmi významná je užovka podplamatá.
Ve zdejší lokalitě se objevuje na 160 druhů ptáků a kolem 86 druhů se tu uhnízdilo. Můžeme tu spatřit kriticky ohrožené druhy a to bukáčka malého a vodouše rudonohého a nebo silně ohrožené druhy a to čírku modrou, lžičáka pestrého, chřástala kropenatého a bekasina otavního. Rybník využívají jako přestávku v dlouhé cestě do teplých krajů vodní ptáci, kteří tudy na jaře a na podzim prolétají.
Tato oblast je chráněná jako přírodní rezervace od roku 1994 a 1995 a zaujímá rozlohu 45,24 hektarů. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 212 až 215 metrů. Od konečné autobusu městské hromadné dopravy v Ostravě-Martinově se vydáme po modré značce východním směrem až k toku řeky Opavy, odtud pokračujeme proti toku severním směrem a po té co dojdeme k rybníku ocitneme se ve východní části přírodní rezervace Štěpán. Okrajem této rezervace prochází také značená cyklistická trasa, na kterou se můžeme připojit u železniční stanice Ostrava-Třebovice a odtud jet proti toku Opavy severním směrem. Od železniční stanice ve městě Hlučín se vydáme jihozápadním směrem po modré značce kolem zatopené pískovny až k rozcestí Děhylov-železniční stanice. Dále pokračujeme stále po modré značce jihovýchodním směrem k rybníku Štěpán a kolem loděnice v Děhylově
ZÁMEK PORUBA
Prubský zámek byl vystavěn v roce 1573 Ondřejem Bzencem z Markvartic na základech původní tvrze, která na těchto místech stála. Ondřej Bzenec dokončil stavbu zámku jako své porubské sídlo a stal se v roce 1578 vrchním hejtmanem Opavského knížectví.
Následujícího roku 1579 byl zákeřně zavražděn a rozsáhlé panství po něm zdědil jeho synovec Kryštof Bzenec, který ještě téhož roku zámek a ves Porubu odprodal svému švagrovi Jindřichu Baneckému z Jemničky za 7 000 zlatých. Po Jindřichu Baneckém před rokem 1625 zdědil zámek a panství jeho syn Zikmund Václav.
Zikmundova dcera Ludmila Konstancie dala zámek a ves Porubu věnem svému manželovi Jiříku Fridrichu Skrbenskému z Tříště, který zámek a Porubu prodal roku 1689 Václavu hraběti Oppersdorfovi, který před rokem 1720 odprodal celé své panství hraběti Jindřichu Vilému Vlčkovi z Dobré Zemnice.
Jeho potomek Vilém se stal vyslancem u dvora Petra Velikého a byl maršálem císařských vojsk. Poněmčil své jméno na Wilczek. Rod Wilczků vlastnil tento zámek a panství Porubské až do roku 1943.
Bombardováním v roce 1945 by zámek velmi zničen. Po jeho dílčí opravě zámek sloužil jako Lidová škola umění. V roce 1989 byl vydán demoliční příkaz neboť hrozilo jeho zřícení. Pravé křídlo zámku, kde dnes stojí budova kolonády, bylo demolicí v roce 1989 srovnáno do základů se zemí.
Počátkem roku 1990 zničil rozsáhlý požár levé křídlo zámeku. V následujícím roce 1991 započala obnova současným majitelem Statisem Prusalisem , rekonstrukce a záchrana této státní kulturní památky, registrované pod číslem 8-236, která je druhou nejstarší budovou v Ostravě a práce na její obnově trvají dodnes .
